Tak už jsem tady s tím vápnem…

Jan Werich vzpomínal na své dětství u strýce na Šumavě s poetikou sobě vlastní: „A tam každého jara přijížděl forman s fůrou vápna. Z dálky volal: „Tak už jsem tady s tím vápnem!“ A lidé vycházeli s kbelíky a škopky a kupovali hašené vápno, aby si vybílili své domky. Aby zahubili všechny bacily a plíseň. Každé jaro přijížděl tentýž forman a volal: „Tak už jsem tady s tím vápnem!“ A lidé věděli, že přišlo jaro. Že už je jaro. Natřeli své domky a domky svítily bělobou zas až do příštího jara.“

Formanům s vápnem se říkalo vápeníci. Často si sami sháněli vápenec, pálili vápno v primitivních pecích, a ještě ho rozváželi po širokém okolí. Dělali to tak po desetiletí, staletí. Doba se však začala měnit. Přišlo 19. století, století páry. Vápenec a vápno byly třeba do vysokých pecí, k výrobě cukru a jejich spotřeba se neustále zvyšovala. Malé vápenické pece nahradily výkonnější vápenky modernějšího typu. U nás začaly vznikat nejen v Berouně, ale i ve Zdicích, Všeradicích, Korně či Poučníku. Padesát let dokázali vápenící přežívat v jejich stínu, než před sto lety tato živnost na Berounsku zcela zanikla.

Doba znovu pokročila. Průmysl se dostal pod taktovku velkého plánovače. Ten se rozhodl postupně zavřít všechny staré neefektivní vápenky v okolí a nahradit je jedinou, moderní. Tak vznikla před šesti desítkami let Vápenka Čertovy schody.

Na následujících stránkách se čtenář seznámí nejen s její historií a současností, ale i s vývojem těžby a zpracování vápence či výroby a úpravy vápna. Dozví se, co se stane s lomy po jejich dotěžení či jak je to se soužitím lomu a vápenky s okolními obcemi. Začneme ale daleko v minulosti, před 400 mil. lety, na dně tropického moře. Vydejme se tedy na cestu.

Autor textu: Michal Hejna / Spolupráce na jednotlivých kapitolách: Kateřina Belšánová, Milan Bláha, Jiří Blatský, Petr Dolejš, Antonín Kiml, Marek Kindl, Ivo Macourek, Pavla Mazáčová, Igor Novák, Libor Prokopec, Zdeněk Šlossar, Jakub Šrek, Jan Šroubek, Zdeněk Zeman / Fotografie: Petr Dolejš, Michal Hejna, Markéta Jakovenko, Libor Prokopec, archiv Vápenky Čertovy schody, archiv Velkolomu Čertovy schody / Jazyková revize textu: Jan Velíšek / Grafika, sazba a tisk: studio Machart (www.machart.cz)