Michal Cimbál Hejna (ZO ČSS 1-02 Tetín), Jan Flek (ZO ČSS 6-21 Myotis)

1874
První písemná zmínka o jeskyních Baham. Dnes jsou Bahamy typovou lokalitou flank-margin caves, ale dlouho byly neznámé. První zmínku o nich publikovala v časopisu Harper’s New Monthly Christiana Rounds. Mimo jiné zde popisuje návštěvu jeskyní v okolí Walsinghamu.

1884
Německá turistická organizace Sudeten-Gebirgs-Verain převzala jeskyni Na Špičáku a po drobných úpravách ji zpřístupnila pro veřejnost. Před jeskyní postavila turistickou chatu s tanečním parketem. Skupinky návštěvníků s průvodcem procházely podzemními prostorami s karbidovými lampami. Zpřístupnění však trvalo jen rok. Přes počáteční zájem se začaly objevovat stížnosti na vysoké vstupné a počet turistů se snižoval.

1884
Slovinský jeskyňář Gregor Žiberna (1855–1929) poprvé zaznamenal vchod do Kačne jamy. Ve stejném roce se mu podařilo objevit Divaškou jamu a po jejím zpřístupnění o rok později se stal jejím správcem a průvodcem.

1904
V Austrálii byla objevena jeskyně Temple of Baal. Jeskyňáři tak navázali na rok starý objev jeskyně Orient. Obě jeskyně jsou součástí skupiny jeskyní Jenolan, ležící v Blue Mountains v australském Novém Jižním Walesu. Studie z roku 2006 dokázala, že jeskyně vznikly před 340 mil. let v karbonu a mají tak být nejstaršími jeskyněmi na světě.

1904
Zemřel Franklen George Evans (nar. 1826), doktor medicíny a prezident Cardiff Naturalists´ Society. Evansovým hlavním koníčkem byla meteorologie, ale do dějin speleologie vstoupil v roce 1870, kdy poprvé popsal vznik jeskyní ve freatické zóně. Bohužel pro něj se tak stalo při přednášce na půdě lokální Cardiff Naturalists´ Society, takže jeho myšlenka zcela zapadla a princip vzniku jeskyní ve freatické zóně musel být později objeven znovu.

1904
Poblíž Mladče byla při těžbě v lomu objevena drobná dutina s významnými archeologickými nálezy. Jan Knies lokalitu popisuje v článku „Nový diluviální člověk na Moravě“ ve Věstníku klubu přírodovědného VII. z r. 1906: „Dne 22. března 1904 odstranili dělníci vrstvu kamení a odklidivše ssutiny nalezli pod nimi zbytky kostry dospělého člověka, hlavně zachovalou lebku, dále rozbité součástky kostry dětské a několik kostí zvířecích, které zůstaly nepovšimnuty.“
Na výzkumu nalezeného materiálu se podílel nejen Knies, ale i Josef Szombathy, K. J. Maška a J. Smyčka. Jeskyňka byla postupnými výkopy vyklizena až do hloubky osmi metrů a později zničena pokračující těžbou vápence.

1904
Ivan Andrej Perko poprvé sestoupil do jeskyně Dimnice. Hledal zde zdroj podzemní vody pro okolní obce. V hloubce 105 m sice narazil na podzemní tok, ale tehdejší technické možnosti neumožňovali její rentabilní čerpání. V roce 1914 byla jeskyně Slovinským horolezeckým spolkem Terst zpřístupněna pro veřejnost.

1914
Předposlední lednový den byl objeven přístup z Punkevních jeskyní do Macochy. K. Absolon na to v knize Moravský kras vzpomíná: „Objevení nové chodby přišlo nám velice vhod. Tvoří totiž technické pásmo dutin, jež se táhnou víceméně souběžně se starou Punkevní jeskyní. Tak se stalo, že místo jedné cesty byly v poslední chvíli nalezeny na dno Macochy cesty dvě. Bylo jedině třeba tuto cestu pohodlně upravit. V probíjení tunýlku bylo energicky pokračováno, takže výsledek nedal na sebe dlouho čekat a brzy, již v únoru 1914, vál také těmito místy čerstvý vzduch ze zasněžené Macochy.“

1954
V Itálii byl založen Corpo Nazionale Soccorso Alpino e Speleologico (Národní alpský a speleologický záchranný sbor). V roce 2009 měly jeho pobočky 242 horských záchranných stanic a 27 jeskynních záchranných stanic s cca 7 200 dobrovolnými specialisty.

2004
Jeskyně na Turoldu byla podruhé otevřena pro veřejnost. Poprvé se tak stalo z iniciativy Antonína Holana v roce 1958. Po jeho vážném onemocnění byl provoz jeskyně ukončen v roce 1967.