Michal Cimbál Hejna (ZO ČSS 1-02 Tetín)

Občas vypadají stěny jeskyně, jako by někdo položil petardu do misky s jemným jílem a následná exploze rozstříkala jíl všude okolo. Na stěnách pak člověka upoutají červíčkovité jílové útvary. Nebo ho neupoutají a člověk je přejde bez povšimnutí. To je asi to nejlepší, co pro ně může udělat. Jak se totiž ukazuje, jedná se o zajímavý biotop.

Co to tedy je ta, v nadpisu zmíněná, vermikulace? Jinak velmi obsáhlá Panošova Karsologická a speleologická terminologie je poměrně skoupá. Pod pojmem vermikulace zde najdeme pouze označení jeskynní hieroglyfy. V zahraniční literatuře se nejčastěji cituje definice Biniho et al., podle které jsou vermikulace „tenké, nepravidelné a nespojité nánosy nesoudržných materiálů na stěnách jeskyně“. Jelikož se jedná o definici dost obecnou, odkazuji čtenáře na ukázky vermikulace z českokrasových jeskyní Mírova a Jubilejní přiložené k tomuto článku.

Foto 1 Ukázka vermikulace v jeskyni Jubilejní s komárem jako měřítkem (foto K. Žák)

Materiál, který vermikulace tvoří, může být alochtonní i autochtonní. Většinou to bývají zmiňované atmosférické prachové a jílové částice zachycující se na stěnách, ale rozbor některých vermikulací z rumunských jeskyní ukázal, že mohou být tvořeny i téměř čistým kalcitem se stopovými prvky silikátů, které byly ve vápenci přítomné jako znečišťující příměsi.
Během posledních patnácti let bylo publikováno několik článků, věnujících se organické složce vermikulací. Byla v nich nalezena bohatá společenství mikroskopických bakterií a hub. Jejich druhové složení se mění podle podmínek v jednotlivých jeskyních.

Zajímavá je také rychlost vzniku vermikulací. Např. v jeskyni Lascaux se během let 2009–2010 objevila náhle na více než šesti stech místech, aniž by byla pozorovaná nějaká významná změna v klimatu jeskyně, která by mohla jejich překvapivé objevení vysvětlit.

Foto 2 Vermikulace v jeskyni Mírova (foto M. Hejna)

Cílem tohoto článku není vyčerpávajícím způsobem osvětlovat všechny aspekty vermikulace. Ostatně okolnosti jejich vzniku nejsou vždy uspokojivě vysvětlené a neustále se vyvíjejí. Pokud by někoho téma zaujalo, v seznamu literatury najde také několik volně přístupných článků, které se mu věnují.

Ostatní nechť si odnesou informaci, že se jedná o zajímavý, ne moc častý, ale ani vzácný fenomén, a pokud se s ním v jeskyni setkají, ať se snaží ho nepoškodit. Opravdu se nejedná pouze o cákance bláta.

Literatura:

Addesso R., Bellino A., D´Angeli I. M., De Waele J., Miller A. Z., Carbone C., Baldantoni D. (2019): Vermiculation from karst caves: The case of Pertosa-Auletta systém (Italy) – Catena, 182, https://doi.org/10.1016/j.catena.2019.104178

Bini A., Cavalli Gori M., Gori S. (1978): A critical review of hypotheses on the origin of vermiculations.- lnt. J. Speleol. IO (1978), pp. II – 33.

Hill C., Forti P. (1997): Cave minerals of the world. Second edition. – National Speleological society,Huntsville, Alabama: 1–464.

Bojar A. V., Guja O., Stefanescu D. (2015): Vermiculation patterns in Coiba Mare Cave, Bihor Mountains, Romania. – Quaternary International, 357, 212–219.

Kelly H., Spilde M. N., Jones D. S., Boston P. J. (2021): Insights into the Geomicrobiology of Biovermiculations from Rock Billet Incubation Experiments – doi: HYPERLINK „https://doi.org/10.3390%2Flife11010059“10.3390/life11010059

Panoš V. (2001): Karsologická a speleologická terminologie. – Knižné centrum, Žilina, 1–352.

Perrine F., Weber E., Martin J., Jeannin P.-Y., Guerrier B., Doumenc F. (2021): Vermiculation in painted Caves: New inputs from laboratory experiments and field observations. – International Journal of Speleology, 50 (3), 289–299.