Macošské sestupy zasluhují stále pozornosti krasových badatelů a jejich zprávy zasluhují stálé doplňování. V Sáňkově exempláři Tramplerovy práce o „Moravském Švýcarsku“ (1891) jsou vlepeny dva zajímavé rukopisné doplňky tohoto pilného a neprávem opomíjeného krasového badatele, které v lecčems doplňují Podroužkovy stručné informace, které zachoval vilémovský učitel o svých macošských expedicích z roku 1894. (Srv. A. Podroužek, Propast Macocha 1896, str. 52–64).

Prvý záznam Sáňkův je opis nějakého dopisu Podroužkova, kdežto druhá zpráva je podle Podroužkova vyprávění a je zřejmě nedokončená. Zajímavé je, že obě zprávy jsou vlepeny v knize Tramplerově chronologicky obráceně, na prvém místě zpráva o druhé expedici a na druhém místě o prvé…

Podroužek začíná svoje líčení vzpomínkou, jak ho pohnula k sestupu scéna u mrtvoly sebevrahovy, pohled na mrtvolu a četné hlasy známých i neznámých, kteří ho varovali před obmýšlenou cestou – málo dodávaly kuráže. „A když už šplhal jsem s můstku, mnozí volali za mnou po křesťansku S Pánem Bohem! Co se mne týče, byl jsem rád, že naskytla se mi příležitost a to dost laciná (stálo mne to něco přes zlatku) dostati se tam, kam jsem často s glorietu toužebně se díval – na dno Macochy. Nečítal jsem, jak dlouho jsem šplhal nebo visel jen ve vzduchu, než dopadl jsem ke dnu. Zpět bylo třeba 8 minut. Šplhání ani se mi tak nelíbilo, jako když vznášel jsem se volně nad propastí. Příště dám se spustiti s glorietu, abych déle užil vzácného toho požitku. Ač znám dobře více popisů cest do Macochy a ještě v pondělí probíral jsem se v Křížových zápiskách o pobytu a zvláštnostech Macochy – tedy byl jsem připraven – překvapeně rozhlížel jsem se vpravo, vlevo, nahoru i dolů. Rozběhl jsem se s chutí se stráně k rybníčku – až jsem se několikrát převalil – zul boty a hajdy šesti skoky přes potůček v nejplytším 9 dm hluboký (pršelo v tom čase mnoho) na protější zelenou stráň a do jeskyně. Dostal jsem se až k prvnímu krápníku, dál jsem bez světla nemohl a pak jest celá jeskyně dobře již jinými prohlédnuta a popsána.

Tabulek jsem viděl 6; pět (přeškrtnuto, opraveno na „4“) malých vedle sebe – písmo zachovalé a čitelné, nejlepší Kalova z roku 1889 na email. plechu. Ty asi nejdéle vydrží. Viděl jsem v kůlni 3 sešlé praporce i napadlo mi, bych též něco v M. zanechal.

O výletě u M. byl tam předešlou neděli výlet omladiny vilémovické (vyvěsil jsem víc než metr dlouhý a 1/4 m široký nápis „Na zdar“, hoch mi proň domů doskočil a po ukončené prohlídce a pokusech roztáhl jsem nápis mezi dvě tyčky; s můstku lze jej bystrým zrakem dobře rozeznati. Písmena jsou 25 cm vysoká a jednotlivé tahy jejich 5 cm tlusté. Vedle toho pozdravu pověsil jsem bílý, rýsovací papír (nalezený pod glorietem), na němž tužkou napsal jsem: „Dne 10. června 1894 vrhl se do Macochy Karel Koudelka, roz. z Rogendorfu, byl pro něj Jos. Nejezchleb z Vilímovic. Při té příležitosti spustiti se dal na dno M. Ad. P. nár. učitel ve Vilémovicích. Srdečný pozdrav čtenáři „těchto řádků.“ Ježto začalo pokrápěti a na pavláčce naléhali, abych se vrátil (aby lana nezmokla), ukončil jsem dosti kusá a povrchní svá pozorování, rozloučil se, ač nerad, s M., a dal znamení k vytažení. S obavou zíral jsem na rozdrobenou skálu, jež předchůdci mému mohla býti osudnou. V minutě byl jsem však již nad ní, 4 minuty visel volně a ostatní 3 minuty šplhal po skále k Můstku, kde mne návštěvníci M. srdečným „Na zdar“ pozdravili. Vlastní příčina, proč dal jsem se do Macochy spustiti byla: odkud a kam vésti šikmou chodbu do M., aby byla bezpečna a hlavně mnoho nestála? Jest to otázka ve V. (snad i jinde) nyní skoro denně přetřásaná, která chce býti rozřešena. Ač dospěl jsem skoro k určitému závěru, dám se v nejbližších dnech opětně do M. spustiti, abych pokračoval v přerušeném pozorování. To byl jsem v M. pouze 5/4 hod. Rád bych též do té doby vyjednával s některým fotografem, aby mi potřebné rekvisity k oblesknutí velmi zajímavých částí M. zapůjčil. (14. 6. 1894. Ad. P.)

Také druhý zápis Podroužkův – Sáňkův obsahuje zajímavé informace. Zní takto:

Druhá výprava Ad. Podroužka do Macochy.

Dne 1. července o 1/4 na 1 hodinu odpolední spustiti se dal do Macochy po laně, náležejícímu panu Ant. Sedlákovi, majiteli dolů v Rudici (lano bylo zcela nové, mastnotou dobře napuštěné a 103 m dlouhé, nahoře jiným 60m dlouhým lanem pevně navázané a ve dví složené), způsobem v přiloženém výstřižku popsaném. První sestoupil Josef Nejezchleb, domkař z Vilímovic, maje na zádech měch s různými potřebami. Cesta jeho trvala celkem 3 minuty. Po lanech, která nově vytáhnuta byla, sestoupil tamtéž Ad. Podroužek, mladší učitel z Vilímovic, maje na zádech fotografický přístroj upevněn. Sestupování jeho trvalo 5 minut, neboť P. je menší a slabší než obrovitý Nejezchleb. Podroužek otočil se na lanech 3 × než pod výstupkem dosáhl. Hlavním účelem sestupu bylo fotografování různých partií v Macoše. P. zhotovil 8 negativů, z nichž se podařilo a brněnským fotografem (také Podroužek ho nejmenuje)… zhotoveno bylo… (obrázků).

Kudy oba v M. chodili, tam zůstaly ve šťavnaté trávě znatelné cesty. Před sestupem shodili jsme s pavlače do M. bílý praporec s datem; praporec tento výborně s Můstku na skále viděti. P. zanechal v M. školní břidlicovou tabulku, na níž vyrýpán a bílou barvou vyplněn byl nápis:

Ad. Podroužek
10. 6. 1894 1.7

„Abych poznal, dolétá-li hlas lidský a zpět, volal jsem na P. a on odpovídal, ale třeba bylo po slabikách křičeti. Nejlépe děje se domluva s Můstku ku protější stráni. Taktéž s glorietu hlas lidský dolétá i zpět přichází. Pouze tenkráte nám nerozuměl, když byl pod převislou skálou, aneb bublání potoku hlas můj přehlušovalo. Také na některých místech dolétal k nám zvuk hovoru P. s. Nejezchlebem, ba i některým slovům dobře bylo rozuměti. Zpáteční cesta trvala P. 1/4 hodiny, neboť třeba bylo jemu několikrát se vrátiti a na lanech a přístrojích něco opraviti, při čemž jemu N. vydatně pomáhal. Poněvadž s Můstku neviděti vystupujícího dříve, dokud pod samý nedospěje, řídil tažení, které 12–14 lidí obstarávalo, nadučitel vilémovický Frant. Zapletal povely s glorietu. Odečtouce opravy, trval výstup P. pouze 5 minut. Pak byla lana obtěžkána kamenem a opět do M. spuštěna; po nich vystoupil opět Nejezchleb. Doba pobytu v M., trvala celkem 4 hodiny. Viděl jsem z M. tyto rostliny: vlaštovičník a pomněnky; vynikající sice délkou, ale šťavnatost jejich činí je méně pevnými; též barva jejich je bledší, než rostlin téhož druhu nahoře. Také krystal (klenec) kalcitu mám z M. Ostrou hranu skalní pod „Můstkem“, přes kterou přešinouti se třeba, tvoří právě kalcit a je pro ostré hrany krystalů lanu nebezpečným.“

Oba zápisy, které poskytují některé podrobnější informace, jež nejsou známy v literatuře, svědčí o tom, jak otázka Macochy a její problém byly stále mezi domácím lidem živé a jak jim lid věnoval stálou pozornost vedle oficiálního bádání.

jSk.

Literatura:

Podroužek Adolf: Propasť Macocha: popis, pověsti, dějiny, kresby, písemnictví a výpravy. V Praze: F. Šimáček, 1896. 1–64., [2] slož. obr. příl. (31 × 11, 21 × 17 cm).
Sládek Jan, Koudelka Milan (2012): Adolf Podroužek – významná osobnost moravskoslezské turistiky a první fotograf dna Macochy. – Jan Sládek, Milan Koudelka. In: Sborník Muzea Blansko, 65–67. Muzeum Blansko.