Michal Cimbál Hejna (ZO ČSS 1-02 Tetín), Jan Flek (ZO ČSS 6-21 Myotis)

1824

Proběhl nejstarší výzkum jeskyní v Českém krasu. Správce karlštejnského panství František Auge prozkoumal na popud Kašpara ze Šternberka čtyři jeskyně mezi Srbskem a Karlštejnem, ve kterých pátral po diluviálních kostech. Bezvýsledně.

Kaňon Berounky mezi Srbskem a Karlštejnem v druhé polovině 19. století, před regulací Berounky a otevřením Tomáškova lomu. Zde někde prováděl v roce 1824 František Auge první výzkum jeskyní Českého krasu.

1834

Vyšla první česky psaná kniha o kosterních nálezech v jeskyních. Na svědomí ji má c.k. profesor přírodopisu a „ředitel c.k. přírodovny na vysokých školách pražských“ Jan Svatopluk Presl. Ten přeložil do češtiny slavnou knihu Georga Cuviera Rozpravy o převratech kůry zemské a připojil k ní výpis z knihy Rukověť geognosie od Be la Becha s názvem O jeskyních a brekčiích kostnatých.)

1834

Zmínka o jeskyni Ve Vratech (Axamitově bráně) u Koněprus v článku o Kotýzu, otištěném v časopise Česká Včela. Jeho autor Z. Michl píše: „Asi hodinu cesty od Berouna strmí hora Zlatý kůň nad vesnicí Koněprusy a statkem Tmaň. Povrch jeho jesti holý, toliko znamenitú jeskyni, as 11 sáhů dlouhou, a záležející z 8 neb 10 děr, do kterých jen shrbeným tělem přijíti lze. Může býti, že druhdy větší byla, nyní ale nejvíce zasypána jest. Zajímavější jsou na tomto vrchu ploché šedé kameny z mořské pěny sestávající, na kterých se všelijaké koňské, kravské, ovčí, též i mladých a starých lidí šlépěje (asi na 5 palců hluboké) značně vryté nalézají. Na tom samém vrchu spatřiti lze též v západu slunce bránu, čili sklepení neb most kamenný pode jménem Kotysu.“

1884

Nepsanou královnou sebevražd a hrdelních zločinů je mezi českými propastmi bezesporu Macocha. Nedaleko za ní bychom ovšem našli Hranickou propast. V roce 1884 otřásl veřejnost případ vraždy vídeňské služky Josefiny Timalové. Sériový vrah Hugo Schenk z ní pomocí inzerátu a pod příslibem sňatku vylákal její úspory. Se svým komplicem ji pak opil v Černotíně a její bezvládné tělo pak hodil do propasti. Soudní proces a s ním i Hranická propast si v roce 1884 získaly věhlas v celé Evropě.

1884

V roce 1884 byly poprvé zpřístupněny Mladečské jeskyně. V té době byly pod správou německé turistické organizace Sudeten-Gebirgs-Verain. Ta u jeskyní postavila turistickou chatu s tanečním parketem, v podzemních prostorách udělala úpravy a jeskyně otevřela pro veřejnost. Skupinky návštěvníků s průvodcem procházely podzemními prostorami s karbidovými lampami. Toto zpřístupnění však trvalo jen rok. Přes počáteční zájem se začaly objevovat stížnosti na vysoké vstupné a počet turistů se snižoval.

1894

Otec moderní speleologie Alfred Martel (1859–1938) vydal knihu The Abyss. V ní rekapituluje návštěvu a dokumentaci více než 230 francouzských jeskyní.

1904

Narodil se Josef Skutil (zemřel 1965), archeolog a odborník na paleolit. Po studiích nejdříve nastoupil v roce 1928 do ústavu Anthropos, později se stal správcem sbírek moravského diluvia při oddělení pravěku Moravského zemského muzea, jehož se stal v roce 1937 vedoucím. Za svůj život publikoval 2 264 prací ze všech možných oborů. Svým záběrem se podobal humanitním učencům. Kromě odborné práce se do dějin speleologie zapsal i jako spoluzakladatel Československého speleologického klubu v Brně a redaktorskou prací na prvních číslech časopisu Československý kras.

1904

Jan Knies objevil v jeskyních Průchodnice pozůstatky pravěkého člověka Homo sapiens z období magdalenienu. Výsledky výzkumu publikoval v roce 1905 v publikaci Stopy diluviálního člověka a fossilní zvířena jeskyň Ludmírovských. O jeskyních na Průchodnici mimo jiné píše: „Pro náš výzkum nejdůležitější jsou jeskyně Průchodnice zvané. Jméno to má hora spadající na sever a západ příkře, namnoze strmě k potoku Ludmírovskému, na východ ohraničená přítokem Ponikevským, na jih mírněji se svažující k obecní cestě Ludmírovsko-Hvozdecké. Téměř jest sedlem rozceleno na dvě části, z nichž západní nad samou dědinou jako skalní útes strmí do výše 535 m, ve východní, listnatým lesem porostlé, jsou jeskyně částečně námi r. 1904 prozkoumané. Prolomeny jsou v temeni, které tvoří skalní bradlo na sever v kolmou, 12 m vysokou stěnu spadající a jak z přiloženého plánku viděti, mezi sebou související. Hora jméno své patrně obdržela od jeskyň, z nichž dvě skálu veskrz procházejí…“

1904

Poblíž Mladečských jeskyní byla při těžbě v lomu objevena malá jeskyňka, označovaná jako „zřícená jeskyňka v západní stráni třesínské“. Na jejím výzkumu se podílela tehdejší archeologická elita reprezentovaná J. Kniesem, J. Szombathym, K. J. Maškou či J. Smyčkou. Všichni čtyři badatelé tento nález nezávisle publikovali. Knies lokalitu popisuje v článku „Nový diluviální člověk na Moravě“ ve Věstníku klubu přírodovědného VII. z r. 1906 takto: „Dne 22. března 1904 odstranili dělníci vrstvu kamení a odklidivše ssutiny nalezli pod nimi zbytky kostry dospělého člověka, hlavně zachovalou lebku, dále rozbité součástky kostry dětské a několik kostí zvířecích, které zůstaly nepovšimnuty.“

Jeskyňka byla postupnými výkopy vyklizena až do hloubky 8 metrů a později odtěžena.

1924

Dne 20. listopadu byla objevena Slámova sluj. Jeskyně leží v Zámeckém vrchu, kde se nachází nejvíce jeskyní Štramberského krasu. Slámova sluj je se svými 100 m nejdelší jeskyní na Zámeckém vrchu a se svými 65 m hloubky zároveň nejhlubší jeskyní. Objevena byla při stavbě turistické chaty dr. Hrstky (dříve nazývané Rašínova chata). V databázi JESO se o jeskyni píše: „Vznikla rozšířením výrazné tektonické poruchy a následným postupným řícením. Její vstupní šachtice se zužovala v úzkou štěrbinu, kterou speleologové v hloubce asi 8 m uměle rozšířili. Největší prostora leží asi 28 m hluboko a má nejbohatší výzdobu: nickamínek, sintrové náteky, stalagmity a stalaktity až 30 cm dlouhé. Zde je také největší skap. I v nejhlubších partiích sluje, v hloubkách okolo 50 m, stéká po hladkých kolmých stěnách značné množství skapové vody. Hlouběji se dutina zužuje k neprůleznosti, ale z dalšího pokračování (hlavně z bočních puklin, které jsou neprůlezné a vycházejí k povrchu bývalého lomu) vystupuje vzhůru silný průvan. Geneticky se jedná primárně o pseudokrasové prostory.