Milé kolegyně a kolegové,

 

podle nejnovějších dat má naše Společnost v letošním roce 1 150 členů, tedy podobný počet, jako v předchozích letech, a proto jsem rád, že se nám daří rozvíjet síť Speleo Partner, díky níž mohou členové České speleologické společnosti získat u našich partne犀利士5mg
rů zajímavé slevy nebo výhody.

Podrobné informace získáte na https://www.speleo.cz/speleo-partner. Některé slevové kódy jsou dostupné pouze v členské sekci našeho webu, na který se přihlásíte s těmito údaji: jméno: jmeno.prijmeni; heslo: čísloprůkazuměsícden (v případě jednomístného čísla měsíce či dne se předřadí nula).

 

Jan Lenart, předseda České speleologické společnosti

Základní kurz speleologie

Komise pro vzdělávání dotáhla do úspěšného konce základní kurz speleologie. Během šesti víkendů v průběhu podzimu 2023 a jara 2024 se zájemci budou moci seznámit teoreticky i prakticky se všemi aspekty speleologie. Garanty a lektory jednotlivých oblastí jsou Vratislav Ouhrabka, Michal Cimbál Hejna, Bohuslav Kocour Koutecký, Michal Knak Novák, Pavel Kubálek, Petra Schnitzerová, Lukáš Falteisek, Radim Brom a další.
Více informací na https://www.speleo.cz/zakladni-kurz-speleologie.

 

Pseudokrasová komise UIS

O 14. mezinárodním sympoziu o pseudokrasu přinášíme samostatný článek. K němu doplňujeme, že se na večerním zasedání řešila budoucnost Komise pro pseudokras UIS, která má v současné době stejné problémy, jako ta naše národní – tedy nedostatečné personální obsazení a hledání nového cíle existence. Hlasováním byl zvolen jako výkonný člen komise J. Lenart. Jeho prvořadým úkolem bude právě hledání nového cíle Mezinárodní komise UIS, větší zapojení nejen mladých jeskyňářů a organizování dalších setkání v atraktivních nekrasových terénech.

 

Speleofórum 2023

Speleofórum proběhlo ve dnech 21.– 23. 4. a přivítalo rekordních více než 400 účastníků. V rámci Speleofóra byly předány i tradiční ceny.

Česká speleologická společnost udělila čestné uznání Romanu Šebelovi a Liboru Matuškovi za organizaci mezinárodního setkání ECRA 2022.

CENY PŘEDSEDNICTVA ČSS
Nejlepší výroční zpráva – ZO ČSS 6-20 Moravský kras.
Nejvýznamnější objev členů ČSS v zahraničí – Expedice Medúza 2022, jeskyně Juriško vrelo, Černá Hora.
Nejvýznamnější objev v ČR – ZO ČSS 6-07 Tišnovský kras: objevy v Králově jeskyni.
Zvláštní cena Speleofóra – Radko Táslerovi a kolektivu ZO ČSS 5-02 Albeřice za dlouhodobý výzkum Krkonošského krasu završený vydáním stejnojmenné knihy.

CENY ÚČASTNÍKŮ SPELEOFÓRA
Nejlepší poster: Jiří Buček a ZO ČSS 6-10 Hluboký závrt: Jeskyně Hedvábná.
Nejlepší prezentace: Jiří Buček a ZO ČSS 6-10 Hluboký závrt: Jeskyně Hedvábná.
Nejlepší mapa: František Kuda a kol., ZO ČSS 6-14 Suchý žleb a Ústav geoniky AV ČR: Harbešská jeskyně.
Nejvýznamnější objev členů ČSS v zahraničí – ZO ČSS 6-17 Topas: jeskyně Atmos, Albánie.
Nejvýznamnější objev v ČR – ZO ČSS 6-10 Hluboký závrt: jeskyně Hedvábná, Moravský kras.

CENA EDIČNÍ RADY ČSS
Nejlepší příspěvek ve sborníku: Jan Moravec a Pavel Čáp za článek o jeskyni Tygří pruhy.

Všem oceněným blahopřejeme a těšíme se na Speleofórum 2024, které se uskuteční ve Sloupu 19. – 21. 4. 2024.

 

Pojištění speleoaktivit

Znovu připomínáme, že je možné pojistit si u pojišťovny Uniqua speleoaktivity v zahraničí. Pojistit se je možné pro oblasti Evropa a Svět a pojištění je platné nejen pro členy ČSS, ale i pro jejich rodinné příslušníky. Více na https://www.speleo.cz/cestovni-pojisteni.

Zdeněk Motyčka

 

V letošním roce si připomínáme jedinečnou událost, jež se stala v roce 1723, kdy na dno propasti Macocha, tehdejší nejhlubší známé propasti světa, sestoupil první člověk, provinciál minoritského kláštera v Brně – Lazarus Schopper. Kromě tohoto výročí si letos také připomínáme 45 let od založení České speleologické společnosti, sdružující nás, současné speleology, kteří svojí činností na odvážného mnicha symbolicky navazujeme. Jak bylo několikrát avizováno, u příležitosti obou výročí se bude ve dnech 20. – 24. září konat ve Sloupu 5. mezinárodní setkání speleologů v Moravském krasu a 2. ročník mezinárodní konference – vše pod společným názvem Kras, jeskyně a lidé 2023.

Páté mezinárodní setkání speleologů navazuje na tradici, která započala již v roce 1982, kdy se v Moravském krasu konalo první z těchto setkání, a prozatím vyvrcholila 16. mezinárodním speleologickým kongresem v roce 2013. Hlavním cílem bude prezentace Moravského krasu a jeho krasových fenoménů. Jinak řečeno, chceme umožnit široké speleologické komunitě z jiných koutů ČR a ze zahraničí návštěvu nejvýznamnějších jeskyní. A jelikož všichni víme, jak obtížné bývá sladit časové možnosti zájemců o exkurze a průvodců, rozhodli jsme se umožnit exkurze co největšímu počtu zájemců ve stejnou dobu v rámci jedné, společné akce. Také víme, že po exkurzích se rádi družíme, k čemuž nám bude sloužit zázemí kulturního domu ve Sloupu, prověřené 15 ročníky Speleofóra.

Paralelně konaná Mezinárodní konference bude navazovat na předchozí dva ročníky a její náplní budou sdělení tematicky související s historickými milníky, které připomínáme, a s historií speleologie vůbec. Přihlášeno je 25 zajímavých přednášek, které zazní v pátek 22. září a v sobotu 23. září dopoledne v kinosále kulturního domu.

Velice zajímavý a atraktivní bude rovněž doprovodný program, který se odehraje přímo v propasti Macocha. Účastníci setkání budou moci překonat propast po tyrolském traverzu, který překlene Macochu v sobotu a v neděli. V sobotních odpoledních hodinách mohou být svědky jedinečné rekonstrukce historického sestupu Lazara Shoppera, která proběhne z dolního můstku propasti.

Moravský kras, jako největší a nejdéle systematicky zkoumaná krasová oblast u nás, si bezesporu zaslouží, abychom ji neustále propagovali a ukazovali světu přebohatou historii jejího zkoumání. Mezinárodní setkání speleologů je k tomu výbornou příležitostí, proto neváhejte a pozvěte své kamarády a známé z různých koutů Evropy, aby přijeli a něco z krás Moravského krasu poznali, jakož i strávili příjemné chvíle společně s dalšími kolegy a kamarády.

Veškeré další informace o setkání a konferenci můžete najít na našem webu www.speleo.cz.

 

Božena Vrabcová, Michal Cimbál Hejna (ZO 1-02 Tetín)

 

K hledání jeskyní můžeme přistupovat různými způsoby. Jeden ze způsobů bychom mohli nazvat vědeckým či odborným. Spočívá v tom, že si dotyčný načte o zájmové oblasti všechny dostupné materiály, zamyslí se nad geologickou a tektonickou stavbou, vyhodnotí prozkoumanost území, porovná potenciál se skutečným známým počtem krasových jevů a nakonec dojde k závěru, že nemá cenu se danou oblastí zabývat. Tímto způsobem většinou pracuje druhý z autorů.

Pak je zde ještě způsob, který bychom mohli nazvat způsobem plebejským či punkovým, který zastává první z autorů. Ten spočívá v tom, že dotyčného nic z výše uvedeného nezajímá. Prostě tam jde a jeskyni tam najde.

 

 

Stručná historie lomu Kosov

V lomu začala těžit někdy kolem roku 1887 Králodvorská železárna. O zahájení těžby samotné se nepodařilo dohledat žádné doklady, ovšem v roce 1887 byla uvedena do provozu samotížná 900 m dlouhá lanovka. Těžbu zde železárna ukončila v roce 1898 a v roce 1909 prodala lom Králodvorské cementárně, která zde těžila do roku 1943 vápence jako korekční surovinu pro výrobu cementu (Žák et al. 2023).

Těžba v lomu byla obnovena v roce 1957. Původní lom v přídolských a kopaninských vápencích byl rozšířen západním směrem a směrem ze svahu dolů byly otevřeny další etáže, převážně v liteňských břidlicích a diabasech. Nové otvírce předcházel důkladný geologický průzkum, provedený v pěti etapách v letech 1953–56. Při něm byly vrtány vrty, hloubeny rýhy a šachtice a v rámci páté etapy v roce 1955 také vyraženy tři průzkumné štoly.

Ústí štoly č. 1 se nachází v s. části 1. etáže starého lomu, v nadm. výšce 378 m. Je ražena s. směrem v délce 100 m a převýšení ústí a čelby činí + 2,5 m. Štola dosahuje výšky 1,8 m a šířky 2 m. Celou svojí délkou prochází vápenci přídolských vrstev.

Ústí štoly č. 2 se nachází cca 80 m jv. od bývalého skladu trhavin, v nadm. výšce 364 m. Je ražena j. směrem v délce 50 m a převýšení čelby a ústí činí + 1,5 m. Výška štoly je 1,8 m a šířka 2 m. Celou svojí délkou sleduje silurské diabasy a tufity s vložkami černošedých liteňských břidlic.

Ústí štoly č. 3 se nacházelo v místě, kde je dnes nedostatečně otevřena 7. etáž, v nadm. výšce 331 m. Štola byla ražena v. směrem v délce 100 m a převýšení ústí a čelby činilo + 2,5 m. Dosahovala výšky 1,8 m a šířky 2 m. U ústí zastihla asi 5 m mocnou polohu šedočerných liteňských břidlic, ale pak pokračovala v zeleném až šedozeleném diabasu s vložkami šedočerných liteňských břidlic. Zhruba v polovině byly diabasy přerušeny 3 m mocnou polohou tufitických břidlic. Posledních 15 m pak bylo raženo v kontaktně zpevněných černošedých břidlicích.

Štoly č. 1 a 2 jsou při troše snahy stále k nalezení, ovšem jsou značně nestabilní. Navíc v nich nebylo zastiženo žádné zkrasovění, takže jsou z jeskyňářského hlediska naprosto nezajímavé.
Nejdelší štola byla v prostoru lomu vyražena v rámci otvírky lomu v roce 1957. Jednalo se o dopravní štolu spojující lom s Králodvorskou cementárnou. V lomu začínala v nadm. výšce 358 m šachtou obdélníkového profilu o rozměrech 2 × 3,75 m rozdělenou na těžnou a leznou zátyň. Ve spodní části šachty byl železobetonový bunkr, na jehož ústí byl zabudován bubnový podavač, který podával materiál na dopravní pás. Štola pokračovala dále v délce 815 m převážně pod sklonem 9,17° s výjimkou 12,5 m dlouhého vodorovného úseku.

Těžba v lomu byla přerušena v roce 2003 a lom je v současnosti ve fázi zajištění, což znamená, že z báňského hlediska se jedná stále o činný lom. Z toho důvodu je do něj vstup zakázán a veškerý níže popisovaný průzkum probíhal s vědomím a souhlasem provozovatele lomu.

Veškeré příslušenství včetně budov, drtiče a štoly udržoval vlastník lomu, Velkolom Čertovy schody, v provozuschopném stavu do roku 2014, kdy byly budovy zdemolovány, zařízení rozebráno a vstupní šachta štoly zasypána.

 

 

 

Krasové jevy Kosova

Lom Kosov je z hlediska členění JESO zařazen do oblasti K1128712 Damil, Koledník, Kosov, resp. do 12. krasové oblasti podle Homolova členění Českého krasu, ze kterého JESO vychází. Z lomu samotného žádné jeskyně ani jiné krasové jevy dosud popsány nebyly. Podle pamětníků se drobná jeskyňka údajně nacházela v jednom z malých jámových lůmků ve východním předpolí Kosova, dnes již zavezených. Nejbližší jeskyně v rámci 12. skupiny leží v lomech na východním svahu Damilu ve vzdálenosti 2,5 km. Nejbližší jeskyně všeobecně leží asi 2 km daleko v oblasti Kotýzu.

Kopaninské a přídolské vápence jsou nejmladšími silurskými vápenci. Jedná se o kalové jemnozrnné vápence s vložkami vápnitých a slínitých břidlic. To znamená, že mají nízký obsah CaCO3 pohybující se okolo 70 % (ve srovnání např. s vysokoprocentními koněpruskými vápenci s min. 96 % CaCO3) a vysoký obsah nerozpustných jílovitých a křemitých příměsí v rozmezí 10 – 25 %. Co z toho vyplývá? Vápence kalového vývoje jsou sice hůře rozpustné než vysokoprocentní vápence, ovšem na příkladu jeskyní z dvorecko-prokopských vápenců, které dosahují stometrových délek, se ukazuje, že i v nich se dají objevit rozsáhlejší jeskyně.

V prosinci 2019 narazila B. Vrabcová při pátrání po štole č. 1 na částečně zavalený vchod do jeskyně. Po očištění vchodu se jí podařilo prolézt do horizontální chodby, která sice byla po asi 1,5 m zavalená, ale u stropu se dalo protáhnou do dómku se stoupajícím dnem dlouhého 6 m, širokého 2 m a vysokého až 3 m. Jeskyně vznikla v kopaninských vápencích poblíž jejich horní hranice s přídolskými vápenci. Kopaninské vápence jsou zde hrubě vrstevnaté s mocností až 30 cm, se sklonem 20 – 25° zhruba k východu. Dóm vznikl zřícením vápenců do původní chodby. Stěny a hlavně strop jsou nestabilní a hrozí dalším řícením. Jeskyně také nemá velký potenciál pro prolongaci. Případné pokračování je skryto minimálně 3,5 m pod zřícenými deskami vápence. Jeskyně dostala jméno Matrix (lokální číslo 12-016). Dlouhá je 9 m při denivelaci 6 m.

 

 

 

Po dokumentaci jeskyně Matrix dne 2. 6. 2023 zkontrolovali autoři několik zátrhů ve stěnách lomu. Zátrh v přídolských vápencích v s. části 1. etáže byl nejen autorům známý už dávno. Chodbička trojúhelníkového tvaru široká 0,5 m a vysoká 1,4 m končí při pohledu od vchodu po 2 m závalem a nestabilní okolí k její návštěvě moc nelákalo. B. Vrabcová využila toho, že má helmu a overal, s kterými se do lomu běžně nechodí, a do chodbičky se protáhla. Ke svému překvapení zjistila, že se dá u stropu chodbičky pohodlně prolézt do téměř horizontální chodby vysoké až 1,6 m, široké až 2 m a dlouhé 9 m.

Podobně jako u Matrixu vznikla tato chodba zřícením stropu do původní dutiny. V pravé části čelby jeskyně je mezi spadlými deskami vápence vidět ještě asi 2 m dlouhé, neprůlezné pokračování, které souvisí s neprůlezným náznakem chodbičky patrným v lomové stěně. Asi 7 m od vchodu vybíhá j. směrem odbočka, která se po 1 m stáčí k JZ a v podobě neprůlezné pukliny ústí po 5 m asi 1,5 m od vchodu. Jeskyně je vyvinutá v tence vrstevnatých horizontálně položených přídolských vápencích. Jeskyně byla autory ještě téhož dne zmapována. Dostala jméno Sion (lokální číslo 12-017) a je dlouhá 12 m při denivelaci 2 m.

 

 

Závěr

Až donedávna nebyly z lomu Kosov známé žádné jeskyně. Autoři popisují jeskyně Matrix a Sion zdokumentované v červnu roku 2023. Jedná se o jeskyně dlouhé 9, resp. 12 m. Nadějně se také jeví dva zátrhy v kopaninských vápencích v ochranném pilíři na 3. etáži, které zatím autoři pouze zběžně prolezli. Jak se ukazuje, kopaninské a přídolské vápence nejsou z jeskyňářského hlediska tak nezajímavé, jak se zdálo, a Kosov ještě nevydal všechna svá tajemství.

 

Ladislav Pecka – Smrťák (ZO 1-02 Tetín)

 

Předposlední dubnovou sobotu jsem vyrazil spolu s Cimbálem a Todem do Terasovky. Ten den mi bylo naposledy šedesát šest, tak jsem si to drobet užil. Ve funkci posunovače vykopaných hmot posouval jsem naplněné kanystry do Hlavní chodby, odkud je služebně o dost mladší kamarádi vytahovali ven z jeskyně. Výsledkem práce bylo vyřešení jednoho otazníku – kam to vede? Místo něj teď je na konci plazivky otazníků několik – kam vedou?

Následující den mi bylo prvně šedesát sedm, a tak jsem se připojil k Mírům Marušákovi a Permonovi v jejich snažení v Mírově jeskyni v Kodě. Tahal jsem kýble z lanovky, nosil na výsypku, do toho přišel déšť a cítil jsem, že mne docela zmáhá únava. Druhý den jsem měl menší horečku, cítil jsem únavu, nebyl jsem ve své kůži. Stav pokračoval, v pondělí byl svátek od práce, v úterý jsem neměl žádnou službu. Jezdím pro firmu své ženy, vozím seniory po doktorech.

V úterý ale žena zaregistrovala, že nereaguji jako obvykle, dokázal jsem sedět několik hodin ve stejné poloze, necítil jsem se dobře.
Odvezla mne záchranka do berounské nemocnice, odběry krve, kapačky. V pátek magnetická rezonance odhalila příčinu. Ve zkratce: Cystický útvar (cca 21 × 8 × 15 mm) v úrovni obratle C3 a meziobratlovém prostoru C3/C4. Betahemolitický streptococ skupiny G.

Následoval přesun do hořovické nemocnice, šest týdnů na kapačkách, 6 × denně antibiotika. V nemocnici jsem strávil bez jednoho dne sedm týdnů. Nejsem ani po dalších 14 dnech v pohodě, dlouhé válení poškodilo průdušky, dobírám antibiotika, ale stav se zlepšuje.

Kdybych nešel kopat, v krku by mi bujel Vetřelec, který navenek nebyl vidět, dostal by se mezi obratle na míchu, a tak jednou z největších skupinových akcí by v nedaleké budoucnosti byl můj funus. Nastydnutí a únava z akce přispěly k projevení nemoci dříve, než bylo pozdě.

Děkuji sestrám a doktorům z obou nemocnic, děkuji všem členům skupiny, co mě podporovali telefonáty. Zároveň tišili můj informační hlad.

Jaké z příběhu plyne poučení? Choďte kopat, může vám to zachránit život!

Martin Majer (ZO ČSS 1-02 Tetín, www: tetin.speleo.cz, tetin@speleo.cz)

 

Zpráva z druhého ročníku setkání jeskyňářů v Českém krasu na téma nekrasových jeskyní.

V sobotu dne 25. března se uskutečnil na Tetíně v Českém krasu druhý ročník setkání jeskyňářů na téma nekrasových jeskyní Český neKras. Po loňském (dle ohlasů) úspěšném prvním ročníku jsme se pokusili letošním pokračováním o založení (alespoň na nějaký čas) tradiční akce. Domníváme se, že tento otevřený formát akce přispěje k živé a plodné diskuzi, sdílení znalostí, zkušeností, názorů a povede i k širší spolupráci mezi všemi zájemci o nekrasové (pseudokrasové) oblasti a jeskyně napříč všemi ZO ČSS a i mimo členskou základnu České speleologické společnosti.

Na samém začátku akce a před zahájením prezentací předal starosta obce Tetín Ing. Martin Hrdlička čestné uznání zakládajícímu a dlouholetému členovi a předsedovi ZO ČSS 1-02 Tetín Josefu Plotovi za jeho dlouhodobý přínos pro obec.

Více než 50 účastníků shlédlo 6 příspěvků, které nás zavedly na Křivoklátsko, Broumovsko, do Labských pískovců, Českého ráje a Izraele.

První příspěvek byl věnován krátké zprávě o stavu probíhajícího průzkumu a dokumentace speleologických objektů v oblasti Křivoklátska, který prezentoval za pracovní tým Martin Majer a Michal Hejna ze ZO ČSS 1-02 Tetín.

 

 

 

Ve druhém příspěvku promítl video z lokalit Broumovska Filip Will Dušejovský a svými fotografiemi a vyprávěním příspěvek doplnil Jan Netopejr Moravec, oba ze ZO ČSS 1-02 Tetín.

Třetí příspěvek prezentoval Jaroslav Kukla ze ZO ČSS 4-03 Labské pískovce. Prezentace se zaměřila na více než stoletou tradici speleologického průzkumu v Labských pískovcích, který nyní aktivně provádí právě ZO 4-03. Prezentace přinesla různé pohledy jak na historii výzkumu, tak i na některé procesy v podzemí Labských pískovců, které mohou mnohdy probíhat jinak, než bychom očekávali.

Ve čtvrtém příspěvku nazvaném Ortho paradise se Jan Had Mertlík ze ZO ČSS 4-01 Liberec věnoval polemice nad terminologií a pohledem na dosud používané fyzicko-geografické členění speleologických objektů na kras a na pseudokras. V jeho příspěvku zazněly návrhy a výzvy, že by současný přístup měl směřovat k pohledu založenému na genezi tvarů. Prezentace se pokusila na příkladech jednotlivých tvarů demonstrovat, jak je letitý popis často v rozporu se současným poznáním.

V posledním příspěvku představili Michal Hejna a Markéta Jakovenko ze ZO ČSS 1-02 Tetín spolupráci tetínských a izraelských jeskyňářů při dokumentaci sufózních jeskyní (Piping caves) v izraelské oblasti Neot Hakikar’s Havarim.

Organizátoři děkují všem, kteří přispěli ke zdárnému průběhu akce, přednášejícím i divákům. Máte-li zájem přednést svůj příspěvek na příštím ročníku mini-konference Český neKras 2024, napište co nejdříve na email: tetin@speleo.cz. Příští rok opět na shledanou.

Luboš Stárka (Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, 148 00 Praha 11)

 

Jednotná evidence speleologických objektů (JESO) je webová databáze krasových a pseudokrasových jeskyní, závrtů a hydrologických objektů (ponorů, vývěrů) na celém území ČR. Databáze je v provozu od roku 2009 na adrese http://jeso.nature.cz. Byla vedena Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) ve spolupráci se Správou jeskyní ČR. Novelizací č. 364/2021 Sb. zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny se JESO od začátku roku 2022 stalo součástí Informačního systému ochrany přírody (ISOP), který vede AOPK ČR jako informační systém veřejné správy. ISOP je veden za účelem podpory výkonu státní správy, zpracování zpráv a informací vyžadovaných právními předpisy EU, tvorby politik v oblasti ochrany přírody a krajiny, poskytování údajů o území pořizovatelům územně analytických podkladů, poskytování informací v oblasti ochrany přírody a krajiny, podpory vědy a výzkumu, podpory péče o přírodu a krajinu. Nové legislativní začlenění JESO nijak nezměnilo spolupráci s partnery při naplňování a využívání databáze.

Běžná veřejnost má do databáze omezený přístup, vidí jen část informací a nejsou jí dostupné všechny záznamy. Plný přístup je možné získat na základě licenční smlouvy, např. pro výzkum a průzkum, podporu státní správy, plánování péče o území, pro potřeby Integrovaného systému záchranné služby atp. Členové České speleologické společnosti mohou o uživatelský přístup do databáze požádat na základě licenční smlouvy uzavřené mezi AOPK ČR a ČSS v roce 2010. Nutné je odsouhlasení žádosti o přístup předsedou ZO a předsedou ČSS.

Na JESO jsou navázány mapové služby AOPK ČR, které byly minulý rok upraveny a rozšířeny. Mapová služba JESO obsahuje hlavní vstupy do krasových i pseudokrasových jeskyní, hydrologické objekty, centroidy a obrysy závrtů, půdorys podzemních prostor JESO a karsologické členění některých jeskyní. Služba je využita v mapové kompozici ArcGIS Územní ochrana a zejména ve specializované mapové prohlížečce JESOVIEW, provozované Správou jeskyní ČR.

Ivan Balák a Olga Suldovská ve Speleu 5/2022 informovali o aktualizaci a zpřesnění karsologického členění republiky. Aktualizované členění bylo ve spolupráci s autory implementováno do JESO a mapové vrstvy zveřejněny jako mapová služba AOPK ČR Karsologické členění. Službu využívá JESOVIEW nebo mapová kompozice ArcGIS Přírodní poměry.

Kódování objektů JESO vychází z karsologického členění. Po upřesnění členění se ukázalo, že některé objekty databáze měly označení nesprávné. Bylo proto změněno kódování pro jeskyně uvedené v tabulkách níže. V několika případech ke změně došlo s ohledem na detailní vedení aktualizované hranice karsologického členění, v řadě případů se však ukázalo, že zařazení jeskyní, respektive pseudokrasového okrsku bylo nesprávné již v „Modré knize“ (monografie Hromas J. a kol. (2009): Jeskyně – Chráněná území ČR, sv. 14. – AOPK ČR a EkoCentrum Brno. 1–608. Praha. Rejstřík jeskyní ke knize).

Provedené změny kódového označení jeskyní oproti „Modré knize“ jsou následující:

 

Krasové jeskyně se změněným kódem

nový kódWWWwwwww wtpůvodní kódWWWwwww tnázev jeskyně
K2301515-J-00007WWW WK2301514-J-00007WWWW Jezevčí (v Lažáneckém krasu)
K2301515-J-00008WWWW K2301514-J-00008 WWWWVinšova vyvěračka
K3212612-J-00002WWWW K3212611-J-00007 WWWWLiščí díra (na Zámeckém vrchu)
K3212612-J-00003WWWW K3212611-J-00006 WWWWKolmá puklina

 

Pseudokrasové jeskyně se změněným kódem

nový kódWWWwwwww  wtpůvodní kódWWWwwww tnázev jeskyně
P112591E-J-00002WWW  WP112602B-J-00001 WWWWPod Kazínem
P122073B-J-00005 WWW WP122073A-J-00006 WWWWBezejmenná u Dubu
P122073B-J-00006 WWW WP122073A-J-00009 WWWWU Osady Dub
P122073B-J-00007WWW W P122073A-J-00007 WWWWU Mlýna 2
P123144A-J-00001 WWW WP123152B-J-00001 WWWWRozsedlina na Stvořidlech
P123172C-J-00001WWW W P123172B-J-00001 WWWWV Bohuňovských skalách
P151701C-J-00001 WWW WP151701B-J-00001 WWWWViktorčina
P151701C-J-00002 WWW WP151701B-J-00002 WWWWKoldova díra
P151711C-J-00005 WWW WP151702E-J-00001 WWWWLiščí síňka
P152442E-J-00001WWW W P152442C-J-00001 WWWWPod Nekořem
P162361A-J-00001 WWW WP151361A-J-00001 WWWWNa Bílých kamenech 1
P162361A-J-00002 WWW WP151361A-J-00002 WWWWNa Bílých kamenech 2
P162361A-J-00003 WWW WP151361A-J-00003 WWWWNa Bílých kamenech 3
P162361A-J-00004 WWW WP151361A-J-00004 WWWWNa Bílých kamenech 4
P162361A-J-00005 WWW WP151361A-J-00005 WWWWNa Bílých kamenech 5
P162362A-J-00001 WWW WP151362A-J-00001 WWWWBabí pec
P162362A-J-00002WW W WP151362A-J-00002 WWWWVýklenek nad Babí pecí
P162362A-J-00003 WWW WP151362A-J-00003 WWWWKudrnáčova pec
P162362A-J-00004 WWW WP151362A-J-00004 WWWWV Kozákovském hřbetu 4
P162362A-J-00005WWW  WP151362A-J-00005 WWWWV Kozákovském hřbetu 5
P162362A-J-00006 WWW WP151362A-J-00006 WWWWV Kozákovském hřbetu 6
P162362A-J-00007 WWW WP151362A-J-00007 WWWWV Kozákovském hřbetu 7
P162362A-J-00008 WWW WP151362A-J-00008 WWWWV Kozákovském hřbetu 8
P162362A-J-00009WWW W P151362A-J-00009 WWWWV Kozákovském hřbetu 9
P162362A-J-00010WWW W P151362A-J-00010 WWWWV Kozákovském hřbetu 10
P162362A-J-00011WWW W P151362A-J-00011 WWWWV Kozákovském hřbetu 11
P162362A-J-00012WWW W P151362A-J-00012 WWWWV Kozákovském hřbetu 12
P162362A-J-00013 WWW WP151362A-J-00013 WWWWV Kozákovském hřbetu 13
P162362A-J-00014WWW W P151362A-J-00014 WWWWKrtčí
P162362A-J-00015WWW W P151362A-J-00015 WWWWV Kozákovském hřbetu 15
P162362A-J-00016WWW W P151362A-J-00016 WWWWV Kozákovském hřbetu 16
P162362A-J-00017 WWW WP151362A-J-00017 WWWWV Kozákovském hřbetu 17
P162362A-J-00018 WWW WP151362A-J-00018 WWWWV Kozákovském hřbetu 18
P162362A-J-00019 WWW WP151362A-J-00019 WWWWV Kozákovském hřbetu 19
P162362A-J-00020 WWW WP151362A-J-00020 WWWWV Kozákovském hřbetu 20
P162362A-J-00021 WWW WP151362A-J-00021 WWWWV Kozákovském hřbetu 21
P162362A-J-00022WWW W P151362A-J-00022 WWWWV Kozákovském hřbetu 22
P162362A-J-00023 WWW WP151362A-J-00023 WWWWU Koberov 1
P162362A-J-00024 WWW WP151362A-J-00024 WWWWV Kozákovském hřbetu 24
P162362A-J-00025 WWW WP151362A-J-00025 WWWWV Kozákovském hřbetu 25
P162362A-J-00026 WWW WP151362A-J-00026 WWWWV Kozákovském hřbetu 26
P162362A-J-00027WWW W P151362A-J-00027 WWWWV Kozákovském hřbetu 27
P162362A-J-00028WW W WP151362A-J-00028 WWWWV Kozákovském hřbetu 29
P162362A-J-00029WWW W P151362A-J-00029 WWWWNad Babí pecí
P162362A-J-00030 WWW WP151362A-J-00030 WWWWU Koberov 2
P162362A-J-00031 WWW WP151362A-J-00031 WWWWU Koberov 3
P162362A-J-00032 WWW WP151362A-J-00032 WWWWU Koberov 4
P162362A-J-00033 WWW WP151362A-J-00033 WWWWU Koberov 5
P162362A-J-00034 WWW WP151362A-J-00034 WWWWU Koberov 6
P162362A-J-00035 WWW WP151362A-J-00035 WWWWU Koberov 7
P162362A-J-00036 WWW WP151362A-J-00036 WWWWU Koberov 8
P162362A-J-00037 WWW WP151362A-J-00037 WWWWU Koberov 9
P162401A-J-00001 WWW WP162401B-J-00001 WWWWKrakonošova klenotnice
P162401A-J-00002WWW W P162401B-J-00002 WWWWLomená
P230212C-J-00006WWW W P230231B-J-00005 WWWWV Kopci Svejslav
P230231C-J-00001 WWW WP230233B-J-00001 WWWWV Šebestově
P230231E-J-00001WWW W P230231B-J-00006 WWWWU Holešína
P230231F-J-00001 WWW WP230231B-J-00001 WWWWV Klepačově
P230231F-J-00002 WWW WP230231B-J-00007 WWWWV Arnoštově

 

Věříme, že JESO a mapové služby na něj vázané budou i nadále fungovat ke spokojenosti všech speleologů.

Ivan Balák (ZO ČSS 6-04 Rudice), Olga Suldovská (Správa jeskyní České republiky)

 

Výsledky první desetiletky

Asi se v řadách České speleologické společnost najde jen málo členů, kteří se nikdy nesetkali s pojmy JESO a JESOVIEW. Není celkem divu. Databázový systém o krasových a pseudokrasových jevech České republiky Jednotná evidence speleologických objektů (JESO) a podpůrná mapová aplikace JESOVIEW se již před časem trvale usadily ve webovém informačním prostoru. Během krušných covidových let jsme trochu pozapomněli připomenout okamžiky vzniku této platformy v roce 2008 a jejího dalšího rozvoje. Proto bychom to rádi napravili u příležitosti desetiletého výročí oficiálního představení JESOVIEW na 16. mezinárodním speleologickém kongresu v roce 2013 v Brně.

 

Co je to JESO

JESO je národní evidenční systém o krasových a pseudokrasových jeskyních, závrtových a příbuzných formách a hydrologických objektech – ponorech a vyvěračkách. Od samotného vzniku platformy je vyvíjena jako SQL relační databáze s velmi úzkou orientací na využití technologií geografických informačních systémů (GIS). Technologie GIS kromě publikování map a zákresů polohy jednotlivých prvků umožňuje především dotazy do dalších prostorových dat, jako jsou např. nadmořská výška, katastrální území, působnost příslušného orgánu ochrany přírody a dalších, i on-line zápisy těchto údajů do vlastní databáze.

O legislativním začlenění systému JESO do Informačního systému ochrany přírody (ISOP), který vede Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) jako součást informačního systému veřejné správy, informuje detailněji kolega Luboš Stárka na jiném místě tohoto čísla eSpeleo.

 

Historie JESO

Historie JESO v rámci AOPK ČR se začala psát již v roce 2006, kdy se z Agentury oddělila dnešní Správa jeskyní ČR (SJ ČR). Původním záměrem SJ ČR byla realizace databázového projektu JESO v nové vlastní režii, nicméně garanci za JESO nakonec převzala AOPK ČR. Ale myšlenka jednotné evidence krasu a pseudokrasu sahá do dřívějších dob. Poměrně obšírně je historie tzv. „papírového“ JESO uvedena v článku Dokumentace krasové krajiny České republiky v časopisu Ochrana přírody. Ještě starší dějiny dokumentace krasu pak přináší Krasová krajina na historických mapách v témže periodiku.

V polovině roku 2008 byl o zpracování projektu relační databáze JESO požádán Ivan Balák, který pak následně dozoroval odbornou stránku tohoto nesnadného programátorského řešení. Současně byla do pozice odborného asistenta na projektu JESO určena i Olga Suldovská. Oba tvůrci systému v té době pracovali na AOPK ČR, dnes už se jejich cesty s agenturou oddělily, nicméně na JESO spolupracují i nadále.

Zdrojem inspirací pro databázovou strukturu JESO byly v té době především zahraniční speleologické databáze. Namátkou můžeme jmenovat např. slovinský Kataster jam, slovenskou databázi SpeleoK a další.

První verze systému byla pojata pouze jako tabulková/formulářová webová aplikace. Ale již v té době byla do JESO zapracována jednoduchá mapová aplikace, která sloužila a dodnes slouží především k zadávání polohopisných dat. Odkaz na její dnešní verzi můžete prozkoumat ZDE.

První část údajů, kterými byla databáze naplněna, vycházela z textů vzniklých při sestavování tzv. „Modré knihy“ – Hromas, J. (ed.) et al. (2009). Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 1–608. Chráněná území ČR, sv. 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5. V této etapě šlo pouze o základní údaje o jeskyních bez bibliografie, fotografií a dalších podpůrných dat. O možnost jejich doplňování byla databáze rozšířena až v roce 2010.

V roce 2010 se v rámci Informačního systému ochrany přírody a krajiny řešil další úkol, jímž bylo sestavení webové databáze Bibliografie, jejímž spoluautorem a odborným dohlížitelem byl opět Ivan Balák. Není tedy divu, že bezprostředně po odladění programu byla Bibliografie včleněna jako další informační modul do JESO spolu s již starší aplikací Fotoarchiv. Již na konci roku byla databáze JESO připravena k ostrému nasazení a také proběhla první tři školení pro zájemce z řad České speleologické společnosti (realizovaná na Správách CHKO Moravský kras, CHKO Český kras a Správě Zbrašovských aragonitových jeskyní).

V roce 2011 se vývoj platformy JESO nesl dvěma směry. Tím prvním byla příprava datové struktury k dalším typům karsologických objektů, tj. k závrtovým formám a k hydrologickým objektům. Oba typy objektů byly do databáze zapracovány na konci roku. Stejně tak se v té době dokončil a odladil další informační modul, kterým jsou tzv. Události, tedy jakýsi životopis každého objektu JESO. Tím druhým směrem vývoje, k němuž jsme se v té době upínali, byla samostatná mapová aplikace k datům JESO využívající vymožeností technologie GIS. Ale o ní v další kapitole.

 

Mapová aplikace JESOVIEW

Od samotného počátku ostrého nasazení JESO bylo celkem jasné, že si systém nevystačí pouze s jednoduchou mapovou prohlížečkou (viz výše), ale k plnohodnotnému zobrazení informací, hledání vztahů mezi dalšími prvky atd. bude potřebovat robustní GIS mapovou aplikaci jako podpůrný nástroj k databázi. V roce 2011 jsme s IT oddělením AOPK ČR začali jednat o vytvoření mapové aplikace k JESO, což se v té době pro náročnost vývoje a jiné priority nesetkalo s příliš velkým nadšením. Bylo nám pouze doporučeno využít obecně pojatého průvodce mapovými službami MapoMat, který v té době vyvíjela AOPK ČR. Bohužel již od začátku testování této webové aplikace (byla jednu dobu pokusně implementována do vlastního JESO) nám z mnoha důvodů bylo jasné, že tudy cesta nepovede.

Z pohledu tehdejší doby je však třeba si připomenout, že webové mapové aplikace byly a stále jsou velmi náročné na vývoj, ke svému chodu vyžadují specializované a finančně náročné nástroje jako GIS Server a v souvislosti s nimi nutnost řešení dalších technických problémů.

Naštěstí se však v této době objevila možnost vývoje aplikace pomocí nástroje firmy ESRI, jednoho ze světových lídrů GIS technologií. Jím se ukázala být webová technologie ArcGIS Online, která je pro uživatele dostupná jak v plnohodnotné placené verzi, tak i v bezplatné zjednodušené verzi. Již od prvního seznámení se s bezplatnou verzí jsme zjistili, že to, co po mapové aplikaci požadujeme a v budoucnu i budeme žádat, nám tato technologie může splnit.

Takže nakonec jsme se vlastními silami, bez podpory IT a s občasným klopýtnutím pustili do vývoje mapové aplikace k platformě JESO.

Již v roce 2012 spatřila světlo světa první „beta verze“ mapového prohlížeče, zatím bez názvu, která úspěšně využívala některých mapových služeb, jak z vlastních dat JESO, tak i dalších mapových serverů. Aplikaci jsme postupně rozvíjeli o další možnosti. V roce 2013 byla aplikace s novým názvem JESOVIEW představena v rámci Kartografického salonu na 16. mezinárodním speleologickém kongresu v Brně. Zde JESO a JESOVIEW obdrželo čestné uznání.

 

 

Mapovou aplikaci JESOVIEW dnes provozuje Správa jeskyní ČR ve dvou verzích. Jednak je to zjednodušená verze určená ke vkládání pomocí tzv. vnořených rámů (iframe) do jiných webových stránek. Toho je využito např. v úvodní stránce JESO a ve stránkách s podrobnostmi o objektu. Zde se navíc uplatňuje i parametrické zoomování a vykreslení značky nad vyhledaným objektem. Plná verze JESOVIEW může být využita zcela samostatně, nebo ji lze rozkliknout ze zjednodušené, tzv. embed, verze ve vnořeném rámu na stránce JESO. V tomto případě pak také funguje parametrické zoomování. K chodu JESOVIEW využívá SJ ČR platformu ArcGIS Online v plně licencované verzi od roku 2017.

 

Jak JESOVIEW funguje

Mapová aplikace JESOVIEW je postavena na technologiích ArcGIS Online a ArcGIS API for JavaScript. Datovým základem jsou mapové služby, publikované jak AOPK ČR, tak SJ ČR. Ke svému chodu jsou využívány i mapové služby dalších organizací, především Českého ústavu zeměměřického a katastrálního (ČÚZK) a České geologické služby (ČGS). Zcela určitě teď budou mít někteří čtenáři eSpelea dotaz, co to vlastně je mapová služba? Pokusíme se to zjednodušeně vysvětlit, jde však o docela složitou problematiku publikace GIS dat.

Laicky by se dalo říct, že jednotlivé mapové služby poskládají ve finále obrázek mapy, který pak uživatel vidí a vnímá jako jeden celek. Např. podkladová mapa je jedna služba, zobrazované krasové jevy další služba. Mapové služby mohou mít i více vrstev. V případě krasových jevů jsou to třeba vchody jeskyní, půdorysy, hydrologické objekty, závrty, ale i karsologické členění. Všechno toto je součástí jedné mapové služby. Z mapové služby poskytované ČGS si můžete vybrat, jestli si zobrazíte geologickou mapu nebo třeba dobývací prostor a další. Ale to není zdaleka vše. Mapová služba také může zprostředkovat další databázové informace na dotazovaný prvek, např. název jeskyně, kód JESO, katastrální území, nadmořskou výšku v konkrétním bodu a další.

 

 

Mapové služby jsou vytvářeny prostřednictvím mapového serveru, což je v podstatě specializovaný software, který zajišťuje komunikaci (architektura klient/server) mezi „běžným“ webovým serverem a databází s prostorovými daty. Funguje to zhruba následovně. Uživatel si v mapové aplikaci (např. JESOVIEW) ve svém webovém prohlížeči definuje zájmovou oblast (extent – rozsah mapy), požadované vrstvy (soubory dat), případně rozměry, rozlišení a formát výsledné mapy. Prohlížeč (klient) odešle požadavek přes webový server příslušnému mapovému serveru. Ten se dále dotazuje do datového úložiště na souborovou nebo databázovou službu a získaná data posílá zpět webovému serveru, který je zobrazí v klientské aplikaci. Výsledkem může být vygenerovaný rastrový obrázek, text nebo samotná geografická data. Komunikace klienta a serveru probíhá pokaždé, když se uživatel pohybuje v mapě nebo využívá nějaký z nabízených interaktivních nástrojů (například vyhledávání adresy či zobrazení vlastností vybraného objektu). Mapové služby jsou řadou serverů poskytovány bezplatně.

JESOVIEW má v cloudovém úložišti ArcGIS Online svůj vlastní mapový projekt, kde jsou nadefinovány jednotlivé vrstvy mapových služeb (je jich celkem 37), jejich symbologie, filtry, vyskakovací okna a řada dalších vlastností. Mapový projekt je následně využíván mapovou aplikací JESOVIEW na vlastním webovém serveru v obou výše popsaných verzích, která zprostředkovává tok dat ke klientovi, tedy k uživateli JESO a JESOVIEW.

 

Novinky a aktualizace v JESO a JESOVIEW

V době vzniku byla databáze JESO naplněna pilotními záznamy něco málo přes 3 500 jeskyní. Pseudokrasových bylo 1 209, zbytek činily jeskyně krasové. Jejich přesný počet záměrně neuvádíme, neboť hned v počátku bylo třeba vyřešit rozdíl mezi počtem dodaných záznamů ve zdrojové excelové tabulce a počtem jeskyní evidovaných v JESO (hlavní příčinou rozdílu byla odlišně pojatá evidence vedlejších vchodů, kdy zdrojová tabulka počítala každý vchod jako jednotlivý objekt, zatímco v JESO jsou vedlejší vchody evidovány v rámci jedné jeskyně). Závrty a hydrologické jevy v počátku evidovány nebyly, jak je uvedeno výše.

V dnešní době JESO obsahuje 6 707 záznamů. Evidence objektů se rozrostla o 426 hydrologických jevů, 2 296 závrtů a více než 450 jeskyní (na celkový počet 3 985 k 19. 6. 2023). Z toho se v krasových oblastech nachází 2 527 jeskyní a 1 551 závrtů a v pseudokrasových oblastech 1 458 jeskyní a 745 závrtů.

Průběžně probíhá cca od roku 2012 komplexní revize menších krasových území, zaměřená jak na dohledávání údajů z literatury, tak na vlastní dohledání objektů v terénu, fotodokumentaci povrchových jevů, u jeskyní převážně vchodů, revizi polohy. Takto souhrnně byly zpracovány krasy: Vratíkovský, Mojetínský, Javoříčský, krasy U Malhostovic, U Šmelcovny, Kras nectavského a svinovsko-vranovského krystalinika, Mladečský kras. Další jsou v postupném zpracovávání.

Údaje o Českém krasu byly hned v počátku podrobeny detailní revizi a jsou aktualizovány průběžně, obojí díky výraznému přispění tamějších jeskyňářů.

Z pseudokrasu můžeme za dílčí souhrnnou revizi poděkovat jeskyňářům ze ZO ČSS Broumov, kteří do evidence předali komplexně zpracovanou oblast Kočičích skal.

Na větších krasových i pseudokrasových územích probíhaly souhrnné práce týkající se již konkrétních krasových jevů na daném území. Byly zmapovány a do JESO zaneseny závrty v Českém ráji (Jan Had Mertlík) a závrty v Moravském krasu (Ivan Balák) – v letošním roce byla dokončena závěrečná část mapování závrtů v Moravském krasu projektu OPŽP Ochrana vybraných jeskyní a krasových jevů ve zvláště chráněných územích ČR (registrační číslo projektu EIS: CZ.05.4.27/0.0/0.0/19_120/0009904). Ivan Balák též zkompletoval hydrologické jevy Moravského krasu. Určitě se k projektu mapování závrtů a hydrologických objektů Moravského krasu vrátíme v některém z dalších čísel eSpelea. Evidenci hydrologických jevů na zbývajícím území ČR se podle souhrnnějších prací věnoval převážně Luboš Stárka z AOPK ČR.

 

 

Jeskyně plošně větších krasových i pseudokrasových oblastí již nejsou řešeny tak systematicky, přesto i v nich údaje přibývají a procházejí postupnou revizí (což je např. patrné i z nárůstu více než 200 jeskyní v pseudokrasu od počátku vzniku databáze). Zde si je třeba uvědomit, jak neuvěřitelně velkým kvantem práce, kromě vlastní editace stávajících a nových objektů, je vyhledávání a přidávání událostí, bibliografických citací a připojování dokumentačních souborů včetně fotografií, upřesňování lokalizací atd.

K méně nápadným, ale nesmírně důležitým změnám jak v JESO, tak i v JESOVIEW, patří aktualizace karsologického členění jak krasu, tak i pseudokrasu. Této problematice byl věnován náš článek v časopise eSpeleo v minulém roce.

 

Závěrem po první desetiletce

Co říct závěrem? Více jak desetiletý vývoj platformy, která slouží nejen jeskyňářské, ale i odborné a laické veřejnosti, ukázal životaschopnost celého systému. Je řada přispěvatelů do systému, ať už vkládají data sami, nebo data zprostředkovávají přes další editory. Není jich zrovna málo a velmi rádi bychom jim za jejich práci poděkovali.

Zde se ještě musíme zmínit o tom, kdo má co na starosti. Za AOPK je to především Luboš Stárka, na něhož se obracejte v případě zjištěných technických problémů, administrace uživatelů a samozřejmě i ohledně dat. Na SJ ČR se projektem zabývá Olga Suldovská, která řeší vyhledávání věcí v archivech, vlastní terénní sběr dat a mnohé další. Ivan Balák řeší záležitosti kolem GIS technologií, JESOVIEW, ale i karsologické členění ČR a Moravský kras obecně.

A ještě drobná poznámka na konec. Pokud jako uživatelé narazíte na nějaký problém, ať už s JESO nebo s JESOVIEW, neváhejte kontaktovat jejich správce. Rozhodně se také nikdo z nás nebrání dalším diskuzím nad problematikou a dalším směrováním JESO a JESOVIEW.

Michal Cimbál Hejna (ZO 1-02 Tetín)

 

„Hej!“, ozvalo se ze čtvrté kukaně. Řadím zpátečku a s omluvou podávám pas. Evidentně jsem dlouho nejel přes pasovou kontrolu. První kukaň byla prázdná. U druhé jsem předpisově zastavil a ukázal pas uniformovanému muži. „Hej!“ ozvalo se ze třetí kukaně, když jsem ji míjel. Zařadil jsem zpátečku a s omluvou podával pas druhému uniformovanému muži. „Chorvatsko“, ukázal ten dobrý muž na sousední kukaň, „Bosna“, ukázal na sebe. Kdo byl ten pán ve čtvrté kukani netuším. Další kukaň už tam naštěstí není. Tady mě máš, Bosno.

Mým cílem je národní park Una, který leží podél stejnojmenné řeky a jejího přítoku Unec. Krajina podél řeky příjemně plyne. Neohromí, ale ani neurazí. Jenom v místech, kde řeku objímají strmé srázy, u památníku obětem masakru během občanské války, člověka zamrazí. To už se ale blížím k vesničce Martin Brod, jejíž pěnovcové kaskády mají být jednou z ozdob parku. Podle mapy vedou ke kaskádám dvě cesty. Jedna delší, značená, po pravém břehu řeky a jedna kratší přes provizorní most a skrz vesnici po levém břehu řeky.

 

 

Neomylným instinktem vybírám tu kratší. Přejíždím most a před vjezdem do vesnice nabírám pár desítek výškových metrů. Pak mě čeká sjezd serpentinami, cestou širokou tak akorát na jedno auto. Marně vyhlížím, obklopen ploty, širší místo, kde bych mohl zaparkovat. A najednou cesta končí a přede mnou je uzoučká lávka pro pěší. Nejsprávnější, co by se v této situaci mělo udělat, je v kroku jedna vynadat si blbů a v kroku dva vycouvat a najít parkoviště. Ve svém psychickém rozpoložení jsem ale schopen pouze kroku jedna.

 

 

 

Na druhou stranu to má tu výhodu, že jsem zaparkoval asi tři metry od kaskády. Co k ní říci? Svým způsobem by se dala nazvat takovým modelem Plitvických jezer velikosti H0 (modelář ví, ostatní nechť si to najdou), ovšem zadarmo a bez davu turistů.

Couvám ven, občas zastavím, aby se kolem mohli protáhnout turisti. V inteligentním autě řvou senzory, které mají pocit, že musím každou chvíli někde prorazit plot. Nakonec mi to nedá a jedu ke kaskádám znovu, tentokrát správnou cestou. Čeká mě tam pohodlné parkoviště, pěnovcová jeskyně, klášter ze 14. století a pohled do kaňonu řeky Unec. Pěnovcová jeskyně slouží jako obchůdek se suvenýry. Chytrý nápad, obzvláště v létě tam musí být příjemný stín, který láká turisty. Prodavač ale nevypadá moc ochotně, že by mě pustil dozadu. Naštěstí asi deset metrů od krámku nacházím vchod do další jeskyně. Šikmo upadající chodba po několika metrech přechází v asi dvoumetrový schod a stáčí se mírně k jeskyni s krámkem. Chvíli si pohrávám s představou, kterak bafám z hlubin jeskyně na prodavače, ale rychle ji opouštím. Jsem v civilu a nerad bych se zamazal.

 

 

 

Klášter ze 14. století se skrývá někde mezi novostavbami. Popravdě, žádná z budov mi tak stará nepřipadá. Naštěstí žádná z nich nezakrývá pohled do kaňonu Unce, což je asi to nejzajímavější, co je zde k vidění. Vysoké strmé stěny budí respekt už při pohledu zdola. To ještě netuším, v jakém úžasu stanu, až vystoupám serpentinami na jeho hranu. Úžas je zajímavá emoce. Pink (2018) o něm píše: „Prožitky úžasu lidi přivádějí do přítomného okamžiku, a bytí v přítomném okamžiku podtrhuje schopnost úžasu pozměnit vnímání času, ovlivňovat rozhodování a zvýšit pocit uspokojení ze života.“

Nevím, u mě zde úžas podtrhuje pouze potřebu kroutit ve zhruba dvacetisekundových intervalech hlavou a opakovat slovo kurva.

Další cesta už vede klidnou krasovou krajinou. Kaňon Unce mizí kdesi za obzorem a kolem mě se rozprostírá planina s lukami, četnými závrty a horami v pozadí. Zastavuju a fotím kvetoucí orchideje, zkrátka idylka. Za půl kilometru zastavuju a fotím znova. Tentokrát dva závrty využívané jako skládka komunálního odpadu. Závrty jsou obehnané pouze hrubým drátěným plotem, takže jsou louky okolo posety barevnými ozdobami, možná ne tak krásnými jako orchideje, ale o to trvalejšími. Barevné plastové pytlíky povlávající na plotě mohou při troše představivosti připomínat slavné momentky s modlitebními praporky a himálajskými velikány v pozadí. No dobře, ne při troše představivosti, ale při hodně velké představivosti. Jsou to bosenské paradoxy, bosenské kontrasty.

 

 

A zase hraniční přechod. Přes Bosence přejedu v klidu, u Chorvatů se zaseknu. Člověk, který strávil v Bosně jen pár hodin, a který není schopný říct, kam chce v Chorvatsku jet, je evidentně podezřelý. Následuje důkladná prohlídka auta – Drugs? – No. – Alcohol? – No. – Cigarettes? – No. Uprchlíky bych do oktávky neschoval.

Blíží se večer a s ním čas najít si místo na spaní. Přespat chci v autě, takže vlastně stačí jen nějaké klidné místo na zaparkování. Cestou mě zaujme odbočka k Lurdské jeskyni. Tak se ocitám ve vesničce Šimiči. Zase klesám úzkou uličkou, z jedné strany vysoké pěnovcové výchozy, z druhé ve svahu několik domků. Lurdská jeskyně je veliké abri v pěnovcích, s betonovou podlahou, lavičkami, dvěma oltáři a nespočtem Panen Marií, stojících v každém, i sebemenším výklenku. Pod jeskyní protéká potůček a taky je zde pěkný plácek na přespání. Skládám sedačky, nafukuju karimatku a sleduju, jak se ke mně blíží vesničan.

„Chystáš se tady spát?“

„Ano, nevadí to?“

„Jasně že ne. To jsi sám?“

„Jo, byl jsem služebně v Záhřebu, tak jsem si to trochu prodloužil.“

„To já bych se sám asi bál. Nechceš ke mně zajít na víno?“

Jsou pozvání, která se neodmítají. Během následujících dvou hodin a hovoru vedeném v univerzálním slovanském jazyce se mimo jiné dozvídám:

4. Šimiči není z největších vesnic. Všehovšudy pět domů a deset obyvatel.

3. O počátcích Lurdské jeskyně se nezachovaly žádné záznamy, prostě tam je a vždy na konci května se v ní koná mše.

2. Místní oblast není vyloženě vinařská, ale občas někdo vinohrad má, včetně mého hostitele, který ale víno neprodává, neb zvládne celou produkci vypít s kamarády.

1. Někde v Lurdské jeskyni nebo poblíž je malý vstup, kterým se dá proplazit do velkých prostor jeskyně minimálně kilometrové délky. Můj hostitel tam sice nikdy nebyl, ale říkal mu to kdysi táta a ten tam byl. Pomohl by mi hledat, ale je zvyklý vstávat až tak kolem desáté, a to už asi budu pryč.

 

 

Rád bych teď připojil několik řádků o té velkolepé jeskyni. O úzkých průlezech, rozsáhlých sálech, průzračné vodě prokapávající skrz strop do pěnovcových jezírek. Rád bych, ale dle očekávání nic takového nenacházím. Zato si všímám, jak se chorvatští vesničané ve srovnání s Bosenci chovají k přírodě šetrněji a jak efektně a efektivně vyřešili problém s odpadem. Prostě ho házejí do potoka a on tam pomalu zarůstá do pěnovce.

 

Michal Cimbál Hejna (ZO 1-02 Tetín)

 

Když se medvědí kost ukáže býti lidskou

Přechod pravěkých lidí po Beringově mostu ze Sibiře do Severní Ameriky je stále zahalen mnoha tajemstvími. Dnes se předpokládá, že došlo k několika migračním vlnám někdy mezi obdobím 24 tis. let až minimálně 6 tis. let před současností. Některé národy se během tisíciletí rozmístily po celé Americe a některé zůstávají po tisíciletí na jednom místě, jak ukázal výzkum vedený bioložkou Charlotte Linqistovou z UB College of Arts and Sciences.

V průběhu studie zkoumal její tým kosti savců nalezené v jeskyních na jihovýchodním pobřeží Aljašky a díky analýze DNA zjistil, že úlomek kosti původně identifikovaný jako medvědí, je ve skutečnosti lidský. Bezmála tři tisíce let stará kost patřila mladé ženě, která dostala po dohodě s místní komunitou jméno Tatóok yík yées sháawat (Mladá dáma v jeskyni). Jak ukázala analýza DNA, Tatóok yík yées sháawat byla předkyní národa Tlingitů, kteří obývají oblast dodnes. Na tom ostatně není nic překvapivého. Orální historie Tlingitů zahrnuje příběh o erupci hory Edgecumbe, ke které došlo naposledy před 4 500 lety.

Zdroj: Alber Aqil, Stephanie Gill, Omer Gokcumen, Ripan S. Malhi, Esther Aaltséen Reese, Jane L. Smith, Timothy T. Heaton, Charlotte Lindqvist. A paleogenome from a Holocene individual supports genetic continuity in Southeast Alaska. iScience, 2023; 26 (5): 106581 DOI: 10.1016/j.isci.2023.106581

 

Jeníček, Mařenka a výzkum Marsu

O mimozemských jeskyních, jejich katalogizaci a jejich případném využití jako úkrytu pro průzkumníky a osadníky mimozemských těles jsme již dříve ve Speleu psali. Nyní se můžeme podívat na to, jak by se mohly jeskyně zkoumat a dokumentovat. Wolfgang Fing je autorem článku otištěného v časopisu Advances in Space Research, který se věnuje komunikační síti propojující autonomní roboty pomocí smíšené topologické樂威壯
sítě.

Fing přiznává, že se nechal inspirovat pohádkou o Jeníčkovi a Mařence. (Nejednalo se o tu verzi, v níž zavede děti do lesa jejich otec, aby je tam nechal a měl doma klid od manželky, ale o verzi, při níž se děti ztratily samy, protože si značily cestu kousky chleba, který jim pak někdo snědl. Právě odhazování drobků Finga zaujalo).

Jak by tedy měl průzkum podzemních prostor vypadat? Do terénu by byla vypuštěna flotila robotů propojených mezi sebou a hlavně s mateřským robotem pomocí bezdrátového datového spojení. To je udržováno pomocí senzorů, které roboti cestou umísťují. Roboti jsou naprogramováni tak, že jakmile zjistí, že signál slábne, ale je stále v dosahu, umístí komunikační senzor bez ohledu na vzdálenost od předchozího senzoru.

Díky tomu dostává mateřský robot nepřetržitě online data od ostatních robotů. Zatímco za normálních okolností by se musel robot po zmapování jeskyně dostat nějak ven, aby odeslal získaná data, nyní ztráta dat nehrozí. Fing sám uvádí: „Jsou navrženi tak, aby byli postradatelní. Místo plýtvání energií na to, abyste je dostali do jeskyně a vycouvali, dává větší smysl nechat je jít tak daleko, jak jen mohou a nechat je tam, jakmile splní své poslání, dojdou síly nebo podlehnou nepřátelskému prostředí.“

Díky tomuto konceptu by roboti našli využití nejen při průzkumu podzemních prostor, ale i dalších oblastí, kde je dnes limituje nutnost návratu, jako je průnik do jezer na Titanu či ledového pokryvu Europy.

Zdroj: Wolfgang Fink, Connor Fuhrman, Andres Nuncio Zuniga, Mark Tarbell. A Hansel & Gretel Breadcrumb-Style Dynamically Deployed Communication Network Paradigm using Mesh Topology for Planetary Subsurface Exploration. Advances in Space Research, 2023; DOI: 10.1016/j.asr.2023.02.012

 

Co se vyčte z jednoho zubu

Množství informací, které jsme schopni vyčíst z jednoho zubu se neustále zvyšuje. Zatímco dříve byli vědci schopni určit maximálně druh a stáří nositele zubu, později, díky DNA, i původ nositele, dnes umí díky analýze izotopů stroncia v zubní sklovině určit způsob života nositele.

Skupina vědců z univerzit v Southamptonu a Lisabonu se zaměřila na výzkum kosterních pozůstatků v krasové oblasti Almoda ležící ve středním Portugalsku. Ve zdejších jeskyních objevili archeologové stopy osídlení od období před 100 tis. lety až po zhruba 10 tis. let před současností. Vědci se zaměřili na dva zuby neandertálců staré 95 tis. let a jeden zub magdalénienského člověka starý 13 tis. let. Vědci provedli tisíce měření izotopů podél růstových zón korunky zubů lidí, stejně jako zvířat nalezených v jejich blízkosti, a výsledky porovnali se stronciem na geologickém pozadí oblasti. Kromě stroncia se zaměřili i na izotopy kyslíku.

Co se pak dá z korelace naměřených hodnot vyčíst? Stroncium se dostává ze zeminy do rostlin a poté i do těla býložravců. Díky tomu, že je okolí Almody z geologického hlediska velice pestré a obsahy stroncia v jednotlivých částech proměnlivé, dá se určit, kde se zvířata pohybovala a podle stroncia v lidských zubech také, kde je člověk lovil. Izotopy kyslíku se zase proměňují v průběhu roku, takže je možné určit, kde se zvířata pohybovala v létě a kde v zimě.

Výsledkem tedy je, že se neandertálci pohybovali a lovili na území o rozloze zhruba 600 km², celoročně lovili koně, jeleny a nosorožce a v létě ještě divoké kozy, zatímco magdalénienskému člověku stačilo teritorium 300 km², na kterém lovil hlavně králíky, jeleny, kozy a ryby. Je neuvěřitelné, co dokážeme zjistit z jediného zubu.

Zdroj: Bethan Linscott, Alistair W. G. Pike, Diego E. Angelucci, Matthew J. Cooper, James S. Milton, Henrique Matias, João Zilhão. Reconstructing Middle and Upper Paleolithic human mobility in Portuguese Estremadura through laser ablation strontium isotope analysis. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2023; 120 (20) DOI: 10.1073/pnas.2204501120

 

Jeskynní konzerva a starověká sucha na Indu

To, že jsou jeskyně archivem vývoje země, je všeobecně známé a začínajícím jeskyňářům se soustavně vtlouká do hlavy, že než začnou bezhlavě přemisťovat sedimenty, je nutné se zamyslet, neboť každé poničení významného profilu má nevratné následky. Informace o vývoji klimatu jsou uloženy i v krápnících, které jsou naštěstí vůči činnosti ignorantů rezistentnější. V poslední době vyšlo několik studií věnujících se vývoji klimatu ve Wisconsinu, Nevadě a na dalších místech. My se podrobněji zastavíme u analýzy krápníku rostoucího v blíže nespecifikované jeskyni poblíž indického města Pithoragarh ležícího v podhůří Himálaje.

Archeologové věděli, že někdy před 4 tis. lety došlo ke kolapsu civilizací podél řeky Indus a dávali ho do souvislosti s tragickým dlouhotrvajícím suchem. V té době se vysídlovaly a zanikaly velké aglomerace a lidé se přesouvali do menších sídel rozprostřených na velkém prostoru.

Výzkum izotopů kyslíku, uhlíku a vápníku, provedený na výše zmíněném krápníku vědci z univerzity v Cambridge ukázal, že v období mezi 4,2 tis. let a 4 tis. let před současností postihla zkoumanou oblast hned tři devastující sucha trvající od 25 do 90 let. Výzkumy klimatologů jsou tak v souladu s představami archeologů a ještě je zpřesňují.

Zdroj: Alena Giesche, David A. Hodell, Cameron A. Petrie, Gerald H. Haug, Jess F. Adkins, Birgit Plessen, Norbert Marwan, Harold J. Bradbury, Adam Hartland, Amanda D. French, Sebastian F. M. Breitenbach. Recurring summer and winter droughts from 4.2-3.97 thousand years ago in north India. Communications Earth & Environment, 2023; 4 (1) DOI: 10.1038/s43247-023-00763-z